Itálie 2023 - Florencie, Bologna

Pokud jde o můj osobní pocit z města, bylo vskutku pěkné, ale asi bych jej nenazval nejhezčím v Evropě. Rozhodně ale stojí za návštěvu z mnoha důvodů, obzvláště když máte tak milou hostitelku, jako jsme měli my.

Most na obrázku níže se jmenuje Ponte Vecchio (kreativně pojmenován Starý most - postaven byl v roce 1345) a krom toho, že je jednou ze dvou nejprovařenějších florentských památek, je vlastně docela zajímavý a vypráví kus historie. Na mostě byly od počátku postaveny čtyři budovy - dvě na každé straně mostu, uprostřed tvořící jakési náměstíčko. V budovách byly krámky zelinářů a zejména řezníků. Obchodníci ovšem netoužili po výhledu na řeku, ale na mostě působili z čistě pragmatických důvodů: do řeky mohli házet veškerý svůj odpad.

To, co vypadá jako malinkaté domečky podepřené dřevěnými trámy, jsou jen jakési “přílepky” - rozšíření obchůdků jediným možným směrem, která byla přistavována až do 17. století.

Na most se ovšem vešla ještě jedna stavba - ta, která tvoří rovnou siluetu střechy a uprostřed má tři trojokýnka a tři oblouky, aby byl zachován výhled na řeku.

Nazývá se Corridoio Vasariano (Vasariho koridor) a opět se jedná o stavbu s pragmatickým účelem. Protože Cosimo I. Medicejský, druhý florentský vévoda z rodu Medicejů, se necítil ve svém městě bezpečně - bodejť by ne, když jeho otec zrušil Florentskou republiku a převzal moc - ale zároveň se potřeboval pohybovat přes řeku mezi svým starým oficiálním sídlem - Palazzo Vecchio (kdysi též sídlo vlády a nyní naopak radnice) a novou rezidencí - Palazzo Pitti. A tak si nechal postavit kilometr dlouhou nadzemní chodbu, aby se nemusel potkávat s občany.

Poslední důležitou změnou v historii mostu byl zákaz provozování řeznictví na mostě z hygienických důvodů a pro zvýšení prestiže mostu a města. Jediným povoleným řemeslem na mostě se stalo zlatnictví a šperkařství. A tak jsou dnes na mostě krom hromady turistů i desítky malých dílen a obchůdků se šperky.

Florentská katedrála je bezkonkurenčně dominantou celého města i z výšky a dálky - na délku má přes 150 metrů, na šířku 90 a jen podlahová plocha činí 8300 m^2 (což je pro běžný lid přes 100 nadstandardně velkých třípokojových bytů anebo přes 1100 Fabií).

Na fasádu florentské katedrály byly využity tři druhy mramoru z různých míst. Bílý pochází z Carrary zelený z Prata a růžový z Maremmy. Díky použití těchto tří druhů mramoru na celou fasádu tak katedrála působí velice vznosně a uhlazeně. Zároveň je ale na fasádě možno obdivovat prakticky nekonečné množství detailů - soch, mozaik, vzorů, oken a okýnek, atik…

Když jsme se pak podívali na katedrálu i trochu pozorněji, všimli jsme si, že věnec pod Brunelleschiho renesanční kopulí vypadá poničený, vždyť na nás kouká neopracovaný šutr!

Po chvilce hledání informací se ukázalo, že katedrála není poničená, ale pouze nedokončená. Za ty roky?!

Katedrála byla vysvěcena v roce 1436, nicméně soutěž na dokončení dómu byla vypsána až na počátku 16. století a zúčastnil se jí mimo jiné Michelangelo, jehož návrh ovšem nebyl vybrán.

V roce 1512 se na dokončení začalo pracovat, ovšem podle jistého Baccia d’Agnolo. O tři roky později, když práce ustaly, byla dokončena pouze jedna z osmi stran. Baccio d’Agnolo se rozhodl vzhledem ke kritice některých měšťanů a Michelangela zeptat na názor - a ozval se právě Michelangelo, který prohlásil, že dokončená část “vypadá jako klec na cvrčky”. Baccio d’Agnolo se urazil a ponechal zbytek katedrály nedokončený - a tak zůstala dodnes. Což je možná dobře, protože vzhledem k obrovské váze balkónu by údajně mohlo dojít k problémům se statikou celého dómu.

Jednodenní výlet do Bologně nás mile potěšil. Oproti Florencii zde byl zlomek lidí, všudypřítomná podloubí zase dodávala městu neopakovatelnou atmosféru a značně ulehčovala pohyb po městě při letních teplotách. Jen dominanta je zda taková skromnější, 100 metrů vysoká středověká věž Asinelli, ze které se po vyšplhání téměř 500 schodů nabízí výhled na celé město včetně okolních hor.