S Richardem na trailech kolem Ostravy

S Richardem, kamarádem, kolegou, sportovcem a spolupachatelem různých pošahaností v jedné osobě, jsme se před nějakým časem domluvili na focení na kole. Vlivem všemožných okolnosti, hromady volnočasových aktivit a nevhodného počasí jsme se od slov k činům dostali až nyní. Časování to ovšem bylo velmi příhodné, oba jsme nedávno oslavili narozeniny - já jsem se obdaroval novým foťákem, který bylo potřeba řádně otestovat a Richard dostal za odměnu pár fotek.

Podmínky byly nejednoduché pro oba z nás. Já jsem to odnesl bolavými zády od batohu doslova narvaného technikou (protože co kdyby se hodil i ten osmdesátý sedmý objektiv), trnem v prstu po asi třech minutách focení a přisátým miniklíšťátkem. Richard měl roli o poznání těžší, neboť jsem ho nutil neustále projíždět daný skok/dolík/zatáčku dokola a dokola, aby se následně za nasupeného funění dozvěděl, že musí jet ještě jednou, protože jsem mu uřízl hlavu v záběru. Sice tvrdil, že si aspoň poladí svou techniku, ale za tmavými brýlemi jsem tušil vražedný výraz.

Nakonec však vše dobře dopadlo, já jsem se naučil neřezat hlavy a odnesl jsem si hromádku sympatických fotek z nejednoduchého akčního focení v poměrně tmavých podmínkách. A rozhodl jsem se ponechat si jak foťák, tak své kamarády.

Poznámka od Richarda: Přestože byla situace ke konci focení už docela napjatá vlivem jak mé únavy tak i doškrábanými a hmyzem doštípanými nohami, tak jsem nakonec nepodlehl pokušení Vítka vzít přes hlavu “šejpovací” motykou. Místo toho jsem radši objednal dvě vychlazené Plzně a svět byl zase v pořádku.